Slovo „ministrant“ vzniklo z latinského „ministrare“. V češtině to znamená sloužit. Sloužit Pánu Ježíši.
Je dobré, že u nás v Lesnici jsou ministranti a kněz není u oltáře sám. Nicméně, mohlo by jich být i víc… Větší počet ministrantů je potřeba především na Květnou neděli, Bílou sobotu, Boží Tělo a v případě, že je při mši sv. používané kadidlo.
Hlavními patrony ministrantů jsou sv. Tarsicius a sv. Dominik Savio.
V ČR vychází časopis pro ministranty Tarsicius, který je k nahlédnutí v sakristii, nebo si ho můžeme prohlédnout na internetu – www.tarsicius.cz
Jako ministranty si nejvíce představujeme malé chlapce, ale ministrovat se dá v každém věku.
Ministrantské oblečení se skládá z několika částí – vrchní roucho je rocheta, která může být zdobena krajkami. Spodní roucho je komže a vrchní límec. V naší farnosti používáme barvu komže i límce černou a límec je umístěn pod rochetou.
Akolité používají dlouhou bílou rochetu přepásanou páskem.
Ministrant pomáhá knězi při přebírání darů od věřících, podává knězi konvičky. Lije vodu na ruce kněze a podává mu manutergium (lavabo). Při proměňování Těla a Krve Páně zvoní. Během obřadu přijímání drží patenu. Po svatém přijímání nalije vodu knězi do kalicha. Odnáší kalich a další bohoslužebné náčiní.
Mimo tyto běžné úkony při mši sv. při mimořádných příležitostech ministrant obsluhuje kadidelnici (Turiferář), nosí loďku s kadidlem (Navikulář), nosí svíce (Ceroferář), nese kříž (Kruciferář)
Ministrant - akolyta - může z pověření kněze nebo biskupa podávat svaté přijímání.
Tarsicius byl Říman, malý chlapec, který žil v době pronásledování prvotní církve. Když byla zajata jedna skupina křesťanů, kněží řešili, jak jim před smrtí donést alespoň svaté přijímání. Bylo jim jasné, že dospělé, kteří by se chovali podezřele, by vojáci prohledávali. Tarsicius, kterému v té době bylo asi 12 let, se nabídl, že svaté přijímání vězněným donese, vycházel z předpokladu, že malý chlapec nebude tak nápadný. Tak opravdu dostal pouzdro s eucharistií (tzv. „bursu“) a pověsil si ji na krk pod oblečení.
Cestou jej zastavila skupinka vrstevníků, se kterými se znal, ale křesťané to nebyli. Zvali ho, ať si s nimi jde hrát, ale on nechtěl. Chlapci viděli, že pod oblečením něco úzkostlivě skrývá, ihned došli k názoru že je to křesťan a začali ho bít. Seběhli se k tomu další lidé, kteří se k bití nebohého Tarsicia také přidali. Uviděl to římský voják, také tajný křesťan, lidi rozehnal, že prý chlapce předá k potrestání.
Místo toho jej zanesl k sobě domů a ošetřoval ho. Tarsicius mu z posledních sil předal bursu a úkol donést svaté přijímání vězněným, poté z bursy obdržel svaté přijímání on sám z rukou vojáka a zemřel. Voják pak dokončil jeho úkol.
Svatý Dominik Savio, nar. 2. dubna 1842, Riva presso Chieri, Piemont, Itálie , zemřel 9. března 1857, Mondonio, dnes Castelnuovo Don Bosco, Itálie, byl italský dospívající student sv. Jana Bosca.
V patnácti letech během svých kněžských studií vážně onemocněl a poté zemřel doma v Mondonii 9. března 1857, pravděpodobně na zánět pohrudnice.
Za svatého byl prohlášen ct. Piem XII. 12. června 1954.
Ministranti – akolité: Jiří Švub, Miloslav Bartoš
Starší ministranti: Vojtěch Skalický, Petr Foltýn, Jan Daříček, Vít Skalický
Mladší ministranti: Lukáš Havlík, Petr Havlík, Marek Daříček, Vojtěch Štoppl
Rádi mezi sebou uvítáme nové ministranty, aby se nás co nejvíce zapojilo do služby Pánu Ježíši.
Kontakt: Miloslav Bartoš, tel. 737249306
Užitečné odkazy pro ministranty a všechny, kdo se o této službě chtějí dozvědět více: